Definition
▶
rozčarování
Rozčarování je stav, kdy člověk ztrácí iluze a je zklamán skutečností, která neodpovídá jeho očekáváním.
خَيْبَة الأَمَل هي حالة يفقد فيها الشخص أوهامه ويشعر بخيبة أمل عندما لا تتوافق الحقيقة مع توقعاته.
▶
Po letech práce na projektu jsem zažil rozčarování, když byl nakonec odmítnut.
بعد سنوات من العمل على المشروع، شعرت بخيبة أمل عندما تم رفضه في النهاية.
▶
Rozčarování z politických slibů vedlo k nespokojenosti občanů.
خيبة الأمل من الوعود السياسية أدت إلى عدم رضا المواطنين.
▶
Jeho rozčarování z nedodržení slibu bylo zřejmé na jeho tváři.
كانت خيبة أمله من عدم الوفاء بالوعد واضحة على وجهه.