Definition
▶
rozčarování
Rozčarování je stav, kdy člověk ztrácí víru nebo naději v něco, co ho dříve těšilo nebo naplňovalo.
Enttäuschung ist der Zustand, in dem eine Person den Glauben oder die Hoffnung an etwas verliert, das sie zuvor erfreute oder erfüllte.
▶
Po letech očekávání přišlo rozčarování, když se ukázalo, že projekt nemůže být dokončen.
Nach jahrelangen Erwartungen kam die Enttäuschung, als sich herausstellte, dass das Projekt nicht abgeschlossen werden kann.
▶
Jeho rozčarování z výsledků voleb bylo zřejmé, když se odmítal zúčastnit oslav.
Seine Enttäuschung über die Wahlergebnisse war offensichtlich, als er sich weigerte, an den Feiern teilzunehmen.
▶
Rozčarování z neúspěchu v práci ho přimělo k tomu, aby přehodnotil své cíle.
Die Enttäuschung über den Misserfolg bei der Arbeit brachte ihn dazu, seine Ziele neu zu überdenken.